Zoo Ústí n Labem.
Zoo Ústí n Labem.
S Pájou za zvířátky do Zoo Ústí n Labem
Libereckou zoo jsme navštívili mockrát, tak co takhle do Dvora Králové. Tam se jedou prý motocyklové závody v Hořicích a objížďka je prý zoufalá. Aha, tak do Dvora taky ne, tak kam tedy? Další větší zoo je Ústí nad Labem a je to skoro stejně daleko jako do Dvora, jen je to na opačnou stranu. Dědo hurááá, jede se do Ústí! A bylo rozhodnuto….
Cesta vede kolem Máchova jezera, dále pak Českým Středohořím, pak dlouhé klesání dolu k Labi a je docela příjemná. Co mne ale docela udivilo, Ústí je už na dostřel a nikde žádná upoutávka či směrovník, něco jako: Navštivte naši Zoo! Nikde nic.
Přejeli jsme pěkný zajímavý most a kus po nábřeží, když GPS oznámila dosažení cílové destinace. „Si snad děláš srandu?“ Zleva dlouhý blok činžáků, připlácnutých pod velikým kopcem, zprava malé a plné parkoviště a hned za plotem loděnice a pak už Labe. Stojíme a nevěřícně koukáme okolo sebe. Jediné co jsem objevil, byli dva policajti na chodníku… Pánové dotaz, prosím! Tady měla být někde zoologická zahrada, oni ji zrušili?. Připadalo my, že asi dostanu „dýchnout“, ale nakonec ukázal na hospodu naproti. Znova mě v duchu prolétlo hlavou: „Si snad děláš srandu? „
Na tom malém parkovišťátku (neplatí se), se uvolnilo místo, máme kliku, a na té hospodě, pod okny činžáku, je docela nenápadně, z klacků složen nápis Zoo. S omluvou uklízím GPS z palubní desky.
A opravdu, obcházíme hospodu a je tu kasa a několik venkovních stolů a dětský koutek se skákadlem ve tvaru žirafy. Vstupné 100kč , za foto se neplatí a 30kč za autovláček, který vás vyveze až nahoru do toho prudkého kopce. Prý je to hodně prudké, převýšení 100 m a vyšlápnout to, je dost náročné. Když nás nahoře vyložili, otevřel se nám pěkný výhled do širokého okolí. Tady bych zoologickou zahradu těžko hledal.
Začínáme prohlídku. Pomalu se sestupuje mezi kotci a výběhy se zvířaty. Je se na co koukat a je to přehledně uspořádané. Je tu i část pro děti, takzvaná dotyková. Děti si mohou vlézt do výběhu a mohou si hrát se zvířátky. Na děti se tu opravdu hodně myslelo. Cesta je velmi často zpestřována různými prolézačkami, houpačkami apod. Pavlíka asi nejvíce zaujala velká nafouklá bublina, jakási trampolína. Časově je to neomezená atrakce. Nebyl spěch, nechali jsme ho, vzdal to sám. Nechal tam hodně energie. Takhle se asi dlouho nevyřádil.
Zahrada je velmi zajímavá právě tím velkým svahem. Do kotců je dobře vidět a dobře se tu fotí. Chce to ale „delší sklo!“ Najdete tu různé zajímavosti. Jako je největší trpaslík na světě, vytvořen pro Guinessovu knihu rekordů, ale taky sochu „Sloního anděla“, vyrobenou k nedávné tragedii - povodni v pražské zoo Troja.
Ani o hladu či žízni vás tu nenechají, potkáte tu cestou několik hospůdek, kde se i vaří. Na té horní, u koziček jsme byli svědky humorné příhody. Některé z dětí asi vyneslo kůzle z ohrady. To se přišlo podívat k nám na terasu u hospůdky. Jeden pán si donesl hranolky s tatarkou na stůl a odešel si pro pivo. Když se vrátil s pitím, našel jen dočista vylízaný talíř a spokojené kůzle pod stolem. Všichni okolo, jsme se moc nasmáli, teda až na toho pána. Ono to je vždycky velká psina, pokud ten talíř nepatří zrovna vám, že?
Celkově to byl vydařený výlet, i když ten začátek byl nejistý. A závěr? Než jsem stačil nastartovat auto, Pája už spal v autosedačce.
Par obrázků ze zoo Ústí n L naleznete zde.
Podobný výlet s Pájou na mé stránce najdete zde
Výběr mých obrázků se zvířaty za několik let, najdete na mých stránkách tady.
S Pájou za zvířátky do Zoo Ústí n Labem
Libereckou zoo jsme navštívili mockrát, tak co takhle do Dvora Králové. Tam se jedou prý motocyklové závody v Hořicích a objížďka je prý zoufalá. Aha, tak do Dvora taky ne, tak kam tedy? Další větší zoo je Ústí nad Labem a je to skoro stejně daleko jako do Dvora, jen je to na opačnou stranu. Dědo hurááá, jede se do Ústí! A bylo rozhodnuto….
Cesta vede kolem Máchova jezera, dále pak Českým Středohořím, pak dlouhé klesání dolu k Labi a je docela příjemná. Co mne ale docela udivilo, Ústí je už na dostřel a nikde žádná upoutávka či směrovník, něco jako: Navštivte naši Zoo! Nikde nic.
Přejeli jsme pěkný zajímavý most a kus po nábřeží, když GPS oznámila dosažení cílové destinace. „Si snad děláš srandu?“ Zleva dlouhý blok činžáků, připlácnutých pod velikým kopcem, zprava malé a plné parkoviště a hned za plotem loděnice a pak už Labe. Stojíme a nevěřícně koukáme okolo sebe. Jediné co jsem objevil, byli dva policajti na chodníku… Pánové dotaz, prosím! Tady měla být někde zoologická zahrada, oni ji zrušili?. Připadalo my, že asi dostanu „dýchnout“, ale nakonec ukázal na hospodu naproti. Znova mě v duchu prolétlo hlavou: „Si snad děláš srandu? „
Na tom malém parkovišťátku (neplatí se), se uvolnilo místo, máme kliku, a na té hospodě, pod okny činžáku, je docela nenápadně, z klacků složen nápis Zoo. S omluvou uklízím GPS z palubní desky.
A opravdu, obcházíme hospodu a je tu kasa a několik venkovních stolů a dětský koutek se skákadlem ve tvaru žirafy. Vstupné 100kč , za foto se neplatí a 30kč za autovláček, který vás vyveze až nahoru do toho prudkého kopce. Prý je to hodně prudké, převýšení 100 m a vyšlápnout to, je dost náročné. Když nás nahoře vyložili, otevřel se nám pěkný výhled do širokého okolí. Tady bych zoologickou zahradu těžko hledal.
Začínáme prohlídku. Pomalu se sestupuje mezi kotci a výběhy se zvířaty. Je se na co koukat a je to přehledně uspořádané. Je tu i část pro děti, takzvaná dotyková. Děti si mohou vlézt do výběhu a mohou si hrát se zvířátky. Na děti se tu opravdu hodně myslelo. Cesta je velmi často zpestřována různými prolézačkami, houpačkami apod. Pavlíka asi nejvíce zaujala velká nafouklá bublina, jakási trampolína. Časově je to neomezená atrakce. Nebyl spěch, nechali jsme ho, vzdal to sám. Nechal tam hodně energie. Takhle se asi dlouho nevyřádil.
Zahrada je velmi zajímavá právě tím velkým svahem. Do kotců je dobře vidět a dobře se tu fotí. Chce to ale „delší sklo!“ Najdete tu různé zajímavosti. Jako je největší trpaslík na světě, vytvořen pro Guinessovu knihu rekordů, ale taky sochu „Sloního anděla“, vyrobenou k nedávné tragedii - povodni v pražské zoo Troja.
Ani o hladu či žízni vás tu nenechají, potkáte tu cestou několik hospůdek, kde se i vaří. Na té horní, u koziček jsme byli svědky humorné příhody. Některé z dětí asi vyneslo kůzle z ohrady. To se přišlo podívat k nám na terasu u hospůdky. Jeden pán si donesl hranolky s tatarkou na stůl a odešel si pro pivo. Když se vrátil s pitím, našel jen dočista vylízaný talíř a spokojené kůzle pod stolem. Všichni okolo, jsme se moc nasmáli, teda až na toho pána. Ono to je vždycky velká psina, pokud ten talíř nepatří zrovna vám, že?
Celkově to byl vydařený výlet, i když ten začátek byl nejistý. A závěr? Než jsem stačil nastartovat auto, Pája už spal v autosedačce.
Par obrázků ze zoo Ústí n L naleznete zde.
Podobný výlet s Pájou na mé stránce najdete zde
Výběr mých obrázků se zvířaty za několik let, najdete na mých stránkách tady.
