Vyšehrad a jak je to vlastně s Horymírem
Vyšehrad a jak je to vlastně s Horymírem
Možná se vám to bude zdát pošetilé, ale já jednou za čtyři roky jezdím pravidelně na Vyšehrad pogratulovat k svátku Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Připadá mě to jako děsná nespravedlnost, mít svátek jen jednou za čtyři roky na přestupný rok. Ani nevím jak, ale našel jsem si tam místečko, kde nejpravděpodobněji mohl přeskočit hradby a po prudké stráni seběhnout k břehům Vltavy. To že by skočil ze skály rovnou do řeky jsem od začátku považoval za nepravděpodobnost.
No a při té příležitosti se pokaždé projdu hřbitovem, abych se zastavil a poklonil u hrobů lidí, kterých si vážím a kteří pro náš národ hodně vykonali a dodnes jejich jméno něco znamená.
U vchodu hřbitova vás nejdřív zaujme bájný „Čertův kámen“ a za ním ,hned u zadního vchodu, vás vítá zlatý nápis na hrobu Jana Nerudy. Blízko je pochována paní Božena Němcová. Na opačné straně Bedřich Smetana a hned naproti se tyčí Slavín. Toto místo se známými jmény jen hemží. Všechna jména jen přečíst zabere dost času.
Pak pomalu procházím hřbitovem a míjím hroby Mikoláše Alše, Antonína Dvořáka, Svatopluka Čecha, herce Vlasty Buriana, fotbalisty Bicana ,ale třeba i zakladatele čs. Skautu Antonína Benjamina Svojsíka.
Z novějších osobností, zde přibyli například Waldemar Matuška a třeba i architekt Jan Kaplický. Určitě se tu nedají všechna jména vypisovat. Byla by to hodně dlouhá řada.
Dnešní hřbitov, tzv. Slavín, vytváří osobitý výtvarný celek, který harmonicky zapadá do lokality
Po procházce hřbitovem vždy skončím na krásné vyhlídce přes Vltavu ,kde je hezký pohled na pražský Hrad a Petřín ,Císařskou louku i vyšehradský tunel.
Je to zde hodně strmé a tak jsem se letos zamýšlel, jak vlastně to ten Šemík s Horymírem mohli dokázat? No nedalo mě to a doma jsem začal hledat v internetu. Má zvědavost si žádala upřesnění. A víte co jsem zjistil? Prostě svět chce být klamán, pověsti jsou vlastně pohádky pro dospělé a pan Jirásek a kronikáři před ním nás pěkně „tahali za nos“ ! Klikněte si tady a asi zase budete hodně překvapeni, jak to s tou bájí vlastně bylo.
No nevadí! Já si stejně ten svůj rituál, nenechám vzít a za čtyři roky se tu zase objevím se svoji gratulací. Ona se i ta zima přeci jenom příjemně přetrhne a zkrátí a pozdravit se se zdejšími velikány, to má taky něco do sebe.
Ještě jedna veliká zajímavost se zde nachází. Při odchodu se vždy stavím pod pomníkem Sv. Václava na koni, který původně stál na Václavském náměstí.Tuto sochu vytvořil sochař Jan Jiří Bendl. Podrobnosti si přečtěte tady a za čtyři roky na Vyšehradě nashledanou !
