Fotogalerie Františka Hormandla (fhmb)

 

   Řeklo by se, že naše zemička je malá a tak ji máme dávno celou mockrát probádanou. Omyl je pravdou!!!  Zdá se, že je to nepřeberná studnice krásných míst pro výlety, stále je tu co objevovat a na co se těšit. Naše zemička je až neuvěřitelně rozmanitá a krásná! To není zem, ale to je neskutečně nádherná zahrádka! (jak kdysi v jednom filmu řekl mistr Hrušínský). A má pravdu.

A tak se stalo, že jsem nedávno zamířil do Semil. Již několikrát jsem měl sem,  v plánu vyrazit na stezku pana Reigra, ale stle jsem to odkládal. Pak jsem se dozvěděl o rozhledně Járy Cimrmana a byl směr jedné z dalších nedělních toulek okamžitě naklapán do GPS na první místo v seznamu.

              .Směr rozhledna Nouzov.

   Nozouv se ale hledá špatně, už jsem pomalu odmítal věřit GPSce.  Asi 7 km za Semilama z poměrně špatné silnice vás vykáže poslední silniční ukazatel na ouzoučkou lesní cestu. I ta po čase přijde o asfalt a zachumlá se do vysoké trávy až se pak změní na cestu polní. Konečně se objevil jeden baráček v horských lukách. Cesta se kroutí  do kopce a  když míjela malinkatý prostor  na zaparkování, neodolal jsem a nacpal jsem tam své autíčko. Podívám se na GPS a ta mě velí, že se to dá zkrátit zarostlou strání nad autem. Když jsem se skoro vyškrábal nahoru, rozhrnula se vysoká tráva a z ní vykoukla nade mnou velká rohatá hlava rezavého býka. Zafuněl a vypláznul na mne jazyk. Rcyhle  mne přesvědčil, že tudy už dál nepůjdu a že vlastně tady moje zkratka končí. Tak jsem si to hovado protivný alespoň vyfotil. Vrátil jsem tedy poslušně GPS do držáku a nastartoval auto. Asi po 500m jsem byl v cíli. Následoval záchvat mého smíchu, ještě, že jsem tam byl sám. 

   Mistr Jára to má prostě vychytané jako vše, co nese jeho rukopis. Osobně považuji tuto rozhlednu za jeden z nejlepších příkladů Cimrmanovské recese. 

Tak tedy teď trochu Cimrmanologie: Jak známo, Jára trpěl akrofóbií, tedy strachem z výšek a závratěmi. Bylo mu líto, že kvůli tomu přichází o daleké výhledy z rozhleden a tak vyprojektoval jednu takovou, která by mu zmíněné obtíže nezpůsobovala. Dílo je to dokonalé. Rozhledna má dřevěný ochoz, na něm jsou v barvách vyvedveny reliéfy okolních viditelných kopců s popisem (a dokonce i jeden kopec navíc, který vůbec vidět není, no to je celý náš Jára, že?). Do rozhledny se však nevystupuje, nýbrž sestupuje. Důvody jejího umístění pod úrovní okolního terénu je jasný. U rozhleden se často udává jejich výška a počet schodů. Kdyby byla rozhledna v úrovni terénu, byli by ony dva údaje 0 a 0. Dvě nuly vedle sebe by mohly leckoho mystifikovat o účelu stavby a tomu bylo třeba se vyhnout abychom se potom zde nemuseli vyhýbat zcela jiným věcem.

Z těchto dvou důvodů tedy na rozhlednu sestupujeme po jednom schodu a ony dva důležité údaje o rozhledně se zapisují takto: Výška rozhledny - 0,20 m a -1 (počet schodů). Znaménkem mínus se udává směr dolů. Mimochodem, takovéto parametry rozhlednu jednoznačně předurčují pro zápis do Guinessovy knihy rekordů.

     Co u rozhledny najdete dále? Originální telefonní budku Luxfon, ze které se můžete komukoliv dovolat! Musíte mít ale dostatečně silný hlas anebo vlastní mobil. 

Řídítka bicyklu Ukrajina na sloupu, spojená elektrickým vedením s kličkovým telefonem, pomocí čehož si můžete vyzkoušet hru Vyděržaj pianěr. Všichni jistě znáte tuto hru s filmu Pelíšky. Jedná se o elektrický induktor, který rozdává neškodné ale velice silné elektrické šoky. A telefon s kličkou, tyto šlehy velmi dobře umí!

    Dále tu najdete prototyp speciálního dalekohledu „zárožáku“, kterým však z nějakého důvodu nedohlédnete ani na sousedící lípu. Je tu i jehlan, určující střed světa, který tu v místě prý jen Jára znal. Památnou lípu, vysazenou v roce 2006, k jejímž kořenům návštěvníci nosí kameny, jako všade na podobných místech. To je zhruba asi vše.

Nicméně nezoufejte. rozhledna je naprosto funkční!   Ve skutečnosti se dá opravdu říct, že místo je zvoleno s citem. A i když do rozhledny se nestoupá ale sestupuje, je kruhový výhled velmi pěkný.  Naskytnou se z ní úžasné výhledy. Na město Semily, Kozákov, Ještědský hřbet, vysilače Ještěd i Černou horu, Jizerské hory, Medvědín, Žalý, Benecko, Rumburk, Český ráj a dokonce i na Krkonoše. 

    Nebyla tu zrovna až tak dobrá viditelnost ale přeci jenom jsem vám něco přes teleobjektiv nafotil .

Majitel blízké chaloupky se nejen stará o rozhlednu, ale také seče trávu, aby nám turistům nepřekážela ve výhledu!!! A jestli se "prý" někdy naštve, uvidíme akorát tak do    ….no víte asi kam? Mimochodem vede i návštěvní knihu.

 

                      Městečko Semily,

  Když přijíždíte z hora k Semilům, zaujme vás hodně moderní a zajímavá policejní stanice. Ve městě samém je taky zajímavá architektura. Kostel-bazilika spíše připomíná vysoký hrad a určitě se nedá přehlédnout.. Podařilo se mě dostat se nahoru na věž, ale i kostel si celý skutečně prolézt a trochu si tam pofotit (děkuji zde svému ochotnému mladému průvodci a zdravím ho do Semil  a ještě se tu omlouvám vinařům ze Semil - berte prosím moje obrázky z humorem :-)) ).

 

                 Riegrova naučná stezka. 

   Přesto, že se den už klonil k večeru, vyrazil jsem ještě na stezku. Vede ze Semil do Železného Brodu, kolem Jizery až k vodní elektrárně Spálov a je dlouhá asi 5 km. Zvláštností  je, že její část vede po zavěšené lávce na skaliskách v hlubokém skalním kaňonu a si 6 m nad hladinou Jizery a zbytek se vine podle koryta řeky kouzelnou divokou přírodou. Drobný problém byl, že se člověk tudy musí zpět k autu vracet .Kdyby nebylo tak pozdě, dalo by se to v pohodě obejít vrchní cestou nad Jizerou ale už jsem nechtěl nikde bloudit.

Výlet mě zabral celý den, ale byl kouzelný Byl jsem se sice pěkně uťapaný, ale opět plný dojmů. 

 

Fotky jsem vám rozdělil do tří dílů.