Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lidice památník

22. 8. 2014

 Lidice,

   Je spousta míst v republice, kam jsem se již podíval, ale je neustále dost míst, kde jsem ještě nebyl. Pietní památník v Lidicích je jedno z míst, které jsem neustále odkládal. Nejprve to bylo proto, že nám ho neustálým omíláním za minulého režimu vlastně nějak zprotivili, ( systémem -  když něco musíš tak just ne).

    Později, když se vše změnilo, zjistil jsem, že ze začátku jsem neměl nějak odvahu jít fotit na místo, kde nejen že už zde byl snad každý kamínek stokrát nafocen, ale také proto že každý kamínek je plný žalu, bolesti a smutku. Měl jsem a do dnes mám k tomuto místu velký respekt.

    Až jednou jsem projížděl Kladnem a objevivší se cedule označující odbočku na Lidice, za mne vše nečekaně rozhodla. Zatočil jsem tedy jejím směrem. Sice nebylo moc vhodné počasí na fotografování (střídavě oblačno), ale na druhou stranu byl čas, kdy nejvíce kvetou růže a Lidice, to jsou přeci růže z celého světa, že? Procházka růžovým sadem je úžasná! Tak veliké množství tvarů barev a vůní růží těžko jinde uvidíte. Není až tak veliký, jak by se mohlo zdát, ale určitě není zase tak malý a přitom je to stále velice úhledný park, nikoliv nějaké osázené pole. Fotit tolik růží se snad ani nedá, proto jsem vybíral jen ty, které mne zaujaly.

   Když jsem došel k památníku a přečetl si souvislosti, proč byly vlastně Lidice vypáleny a jejich obyvatelé vyvražděni, uvědomil jsem si, všechno to zvěrstvo.  Ono totiž  vzniklo na základě nepodložených nesmyslů, že  si prostě jeden pan Václav Říha trochu zalhal v záletnickém  dopise své milence a jiný mocipán K.H. Frank si chtěl šplhnout  v Berlíně  a tak si napomoci ke svému zvolení do funkce.

   A tohle, když si člověk v muzeu přečte a dozví se, že jen tak naráz a bez varování, prostým mávnutím ruky mocných, zmizí z mapy komplet celá vesnice i s lidma, tak to je teda síla. Když se pak procházíte po místech, o kterých si člověk před chvilkou nevěřícně četl, tak se v člověku vybaví jisté napětí. Jde o sině emotivní místo a to napětí v tomto místě asi nějak zůstalo a přetrvává. Nejhorší to snad je, když si stoupnete před veliký pomník lidických dětí od paní Marie Uchytilové. Ještě jsem snad nikdy neviděl tak strašně smutný pomník. Při tom je krásný a veliký pomník, ale bohužel je to pomník nešťasných malých dětí.  Nejdřív vás ohromí ta spousta čerstvě zapálených svíček pod pomníkem a neskutečné množství všelijakých hraček medvídků pejsků a kočiček a jiných plyšáků.

   Člověka zarazí a je mu smutno, když vidí někde u silnice, kde zemřelo dítě - svíčička, medvídek a kytička. Ale tady je toho snad na dvě nákladní auta. A když zvednete zrak a zadíváte se postupně na pomník - těm  dětem do tváře a do očí …  vím jsou to jen sochy, ale je jich 82  a za každé dítě tu stojí  jedna socha  a byly zavražděny  jen tak a  pro nic!!!!  Musela to být opravdová hrůza a je potřeba abychom na to nezapomínaly.

    Je to o emocích. Pomalu jsem si pomník několikráte obcházel a v hlavě si celé dílo nějak rozebíral. Představoval jsem si tu ty děti, v onen nečekaný čas, tu beznaděj těch ztracených dušiček …. Začaly se mě z toho všeho utvářet jakési skupinky, které  najednou tu pro mne vyjadřovaly vše, Tyto jsem pak nafotil a pomocí barevných filtrů dotvořil tak, jako by to asi bylo tenkrát, když stály při požářišti.

     Ze všeho mne vytrhla až další skupinka lidí, asi rodina. Chlapeček přinesl další zvířátko, a dával jej k nohám těch dětí   ….. musel jsem utéct.  

    Ale jak vidno, dnes sem lidi nikdo nenahání a lidé si sem přesto sami cestu najdou a onu  tragedii  si  pietně a poctivě uctí. O to je to vše ještě víc působivé.

    Místo po bývalé vesnici je dost rozlehlý areál. Moc toho nezůstalo ani v náznacích. Základy statku Horákových, půdorys kostela a školy zbytky obecní studny a jako zázrakem jediný žijící němý svědek, obecní hrušeň, která byla mimochodem mezi vybranými kandidáty na Strom roku 2008.

   Člověk odchází  z prohlídky areálu  sklesle  ale naštěstí  se opět  vrací procházkou růžovým sadem. To vás opět trochu pozvedne. 

   A verdikt? Ano každý člověk by toto měl vidět, vědět  a zapamatovat si to. Jsou to přeci naše dějiny a tak by to i mělo zůstat v paměti nás všech - našeho národa!!!

              Fotografie najdete zde     poziční vysvětlení myškou najdete zde