Krásné odpoledne v Jizerských horách
Krásné odpoledne v Jizerských horách
Přímo proti naším oknům, na obzoru, ční v dálce rozhledna Královka, No, to si myslím, že to je dostatečný důvod, proč tam vyrazit. Přeci, když jí vidím z okna, tak to okno bych asi měl vidět i z rozhledny. Můj fotáček umí 50. násobné přiblížení a viditelnost se dnes zdá přímo skvostná. Tak hurá do hor.
Tady dole trochu sněhu leží, ale silnice jsou holé. S přibývající nadmořskou výškou, přibývá i sněhu na silnici. Silnice zde nahoře se ani nesolí, ani ničím nesypou, tak se musí opatrně, ale kupodivu to docela jde i ve větším stoupání. Aby byl výlet zajímavější zvolili jsme takový okruh s mírnými zajíždkami. Prohlédli jsme si místo startu Jizerské 50. Právě tu nějaká firma rozebírala hlavní tribunu. Cestou nahoru se nám několikrát otevřely krásné výhledy do Jizerských hor a také na jejich dominantu, nádherný Ještěd. Dále jsme navštívili Šámalovu chatu, dnes zvanou Nová Louka. A pak nahoru, kolem parkoviště U Kapličky v Hraběticích, kde na nás z hromad sněhu vystrčil hlavu, věřte nevěřte, skutečný a nefalšovaný velbloud i se svýma dvěma hrby. Občas se tu říká, že to je velbloud „Jizerský“, ale ve skutečnosti je to jen jeden z obyvatel, zdejší člen mini ZOO v Hraběticích. Ale pokud se jedná o zvířecí překvapení na sněhu, nejednalo se o překvapení poslední.
Projeli jsme kolem sjezdovek na Severáku i s jeho typickým lyžařským mostkem. U odbočky na Prezidentskou chatu už na nás vykukovala z lesů rozhledna Královka. Je všední den a tak je parkoviště naštěstí poloprázdné. Tak ohlásit se na recepci a hurá na rozhlednu. Výhled je abnormálně nádherný. Snad proto, že to tu trochu fouká a taky, že v rádiu tvrdili, že se má počasí brzy zase kazit. To bývá dohlednost nejlepší. Krásně je vidět Ještěd, celá východní část Jizerských hor. Krkonoše jsou jak na dlani. Jsou krásně vidět Sněžné Jámy, polský Wawel a další hřebeny Krkonoš. No a konečně , na druhé straně ochozu, je vidět i Jablonec n.N. Musí se sice řádně „zazumovat“ optikou , ale přehrada i město je docela dobře vidět. Tak, kde máme ty naše okna? To už je podstatně horší. Bez stativu je to problém udržet a dohledat. Takže nádech, pořádně se zapřít, ruce se nesmí zachvět – no, snad to počítač zvládne a dotáhne ke koukatelnosti. (Zvládl, ale za cenu ztráty barevné informace) Ono to z okna, ozářené sluncem, vypadá blízko, ale z druhé strany je to několikanásobně dál a utopené v šedi dolíku.
Když jsme slezli z rozhledny, prošli jsme se ještě kousek k přilehlému lesu. Mezi stromy jsme tam z rozhledny zahlédli bizony. No bizoni to zrovna nebyli, ale byl to neobvyklý druh skotu. Jedná se o skotský náhorní skot, který je nenáročný, nepotřebuje žádné ustájení, je huňatý. Prý se pěstuje na steaky, má netučné maso. Z dálky vypadl jako bizon, ale z blízka spíše jako tibetský yak.
Tak jsme zakončili slunný výlet . Sluníčko je sice stále takové zubaté, moc dobře se nefotí, ale den to byl krásný a pár fotek z něj vám vkládám zde.
