Kostnice a nebo taky o výkřicích mrtvých.
Kostnice a nebo taky o výkřicích mrtvých.
Minulý týden jsem navštívil sedlecký klášter u Kutné Hory, kde se nachází známá kostnice. Okolí Kutné Hory bylo osídleno již někdy okolo 10. století. Tehdy byl založen jeden z nesjtarších cisterciáckých klášterů v Čechách, zde v Sedlci. Objev stříbrných rud se přičítá jednomu z mnichů sedleckého kláštera, mnichovi Antonínovi. Od té doby se datuje sláva a bohatství Kutné Hory, která vznikla r.1276. V té době zde na rozsáhlém hřbitově byl ... postaven i sedlecký kostel - dnešní kostnice. Tisíce lidí zde našly poslední odpočinek v dobách epidemií. Staré kroniky uvádějí, že zde bylo pohřbeno 30 tisíc lidí z morových let . Počet hrobů ještě vzrostl za husitských válek, kterých se zde v okolí odehrálo několik. Plocha hřbitova narostla do neuvěřitelné velikosti 3,5 ha. Po husitských válkách se hřbitov postupně rušil a zmenšoval. Kosti z hrobů byly naskládány nejprve kolem kaple a později do její podzemní části. Zde je v r. 1511 poskládal do šesti pyramid, poloslepý mnich. V r.1870 tuto výzdobu přebudoval a do nynější podoby a upravil František Rintem z České Skalice. Kosti, které použil k výzdobě vydesinfikoval chlorovým vápnem. Poskládal z nich mimo jiné i Schvarzenberský erb, v jehož levém dolním rohu je havran klovající oko Turkovi, což znázorňuje vítězství nad Turky v bitvě u Rábu v r.1591.
Uprostřed kaple vytvořil velký lustr, který sestavil s použitím všech kostí, které se v lidském těle nacházejí. Předpokládá se, že výzdoba je asi ze 40ti tisíc lidských ostatků. Zbývající kosti, asi 40m3, opět pietně uložil do hřbitovní půdy.
Celkový dojem je ohromující - ale po delším pobytu skličující. Jakmile se člověk začne více zabývat jednotlivci a zamyslí se nad útrapami vzniklými při jejich zániku, jde člověku mráz po zádech. Prostě pomalu a jistě začínáte rozlišovat různost mezi lebkami, odhadujete, kdo asi je žena a kdo muž. A co je zvláštní? Oni se na vás najednou všichni začnou dívat svýma imaginárníma, hluboce vpadlýma, jakoby zadníma očima a co je ještě zvláštnější, že každá lebka jinak, tak jakoby po svém! Pokusil jsem se nafotit atmosféru, která tam vznikla, i to množství depresivní energie, kterou je toto místo nabito. Zdržel jsem se tam déle a sledoval reakce několika různých výprav ale i jednotlivců. Asi to každý vnímá jinak, ale tváří v tvář smrti mi připadá jako by ty lebky chtěly něco naléhavého říct. Když se pozorně zadíváte,tak se zdá, že některé přímo křičí. Jenom my to asi nevnímáme. Například ten Turek na erbu bezmocně, ale zoufale brečí !!! Nebo se to tak zdá jenom mně? Je na vašem posouzení, zda se mi moje pocity podařily do fotek vložit. Pokud budete mít možnost, určitě toto místo stojí za osobní shlédnutí a asi i zamyšlení!
Fotografie jednotlivě Fotopresentace
Ale mám odtud i krásnou vzpomínku. U stolku, kde se prodávají lístky, mne upoutaly nádherné oči a příjemná tvářička milé dívky Pavlíny. Studentka, která tu vypomáhá své tetě, (prý o prázdninách tu bude na brigádě) a která se nechala přemluvit na pár portrétů na zdejším hřbitově. Tím mi pomohla k pozitivnímu zakončení tohoto zápisu. Mimochodem, je velice příjemné mít možnost se vyfotit v oku hezké dívky(viz foto a fotopresentace). Pavlínko, tobě ještě jednou děkuji a vám tyto obrázky zde předkládám. Tak zdravím, fhmb
Odkaz na stránky Sedlec s provozními informacemi .
