Káčov přírodní rezervace
Káčov přírodní rezervace
Tak máme po dávno po vánocích, nastal čas zimního klidu, je únor a tak si užíváme sladké nic nedělání. Nejčastější procházkou je v tento čas cestování mezi ledničkou a televizí. Fakt je, že by to chtělo přidělat o jednu dírku na opasku víc, jejda, možná o dvě! A co váha? No ta si mě taky nějak moc neváží, vždyť já přes ty vánoční špeky nějak nevidím na display!
No tak to by chtělo na nějakou pořádnou horskou túru, spálit trochu tuku. Třeba si vylézt na nějaký skalní štít. Co to? Že tu ve středním Pojizeří žádné horské útesy nejsou? No o jednom menším vím, je to kousek za Mnichovým Hradištěm a kopec se jmenuje Káčov. A ten čedičový útes se nachází na severní straně tohoto kopce.
Je to vlastně sopka ve které se ucpal lávou kráter a když vše vychladlo a sopka vyhasla, tak v té chvíli začala působit postupná eroze. Vítr a voda udělala své. Odplavila okolní půdu, zůstal jen holý vysoký čedičový suk – útes, který ční vysoko nad okolím. Samozřejmě že i lidská ruka tu udělala své a tak pod tím to útesem vznikl kráter vylámaného čediče. Takto tu časem vzniklo velice zajímavé místo.
Je tu nádherný klid. Dnes je to pro mnoho i místních, málo známá přírodní rezervace (mimochodem jedna z nejstarších v republice, založena r. 1950) a přitom je to místo které má svůj osobitý půvab. Vylézt nahoru lze jen příkrým lesním svahem po hraně kráteru, obejít vyvřelinu zadem a kdo chce mít pořádný rozhled a chce zdolat i skalní vrchol, musí si vzít hodně dobré boty a trochu osobní odvahy. Posledních několik (asi 10m) metrů po skále je takový menší horolezecký výstup. Žádné specielní náčiní sebou nepotřebujete. Horolezci tu do skály zatloukli horolezecké skoby a opatřili je řetězy. Tím vlastně vyznačili směr lezení a tak těm zdatnějším, pomoci řetězů umožnili zdolání samotného vrcholu. Pravda, teď v zimě je to vlhké, namrzlé a dost to klouže, ale výhled z vrcholu je úžasný a určitě to stojí za trochu námahy. Odevře se vám krásný kruhový výhled. Je odtud vidět na Ještěd, Ralsko, Bezděz a okolní vesničky máte pod sebou jako na dlani. Bohužel sluníčko je stále nevysoko, obzor je zahalený oparem a dohlednost je nevalná, špatně se fotí. Ale i tak to stálo za to se sem vyškrábat.
Brzo se stmívá a tak člověk musí myslet na návrat. Dolů se leze o hodně hůř, člověk pod sebe moc nevidí, ještě že tu jsou ty řetězy. A cesta dolů taky není lehká, je zledovatělá níže pak blátivá a vzhledem k velkému sklonu, hodně kluzká. Když by jste sem někdo vyrazil, určitě zvolte letní čas. Já jsem si chtěl jenom protáhnout kostru a zbavit se trošku následků vánoční nečinnosti. Nebylo moc světla na foceni ale když to celé zhodnotím, tak to byl pěkný výšlap do nedalekého okolí. A kolik jsem shodil kilogramů ? Já opravdu nevím, na váhu jsem radši nelezl ale pivečko po tom chutná, že by jste ani nevěřili 
.
Obrázky z této toulky naleznete zde. (dodatečné informace pod obrázky v albu)
