Fotogalerie Františka Hormandla (fhmb)

Jizera - cesty za poznáním - kde je opravdu pramen řeky Jizery. Od soutoku Labe a Jizery u Toušeně v Polabí, vzhůru za pramenem na Smrk, na nejvyšší horu Jizerských hor ...

Mladou Boleslaví protéká řeka Jizera. Mezi prvním, co moje děti na tomto světě poznaly, byla pravděpodobně voda z řeky Jizery.

Kde vzala řeka svoje jméno? Původní jméno řeky je zcela jednoznačně předslovanského původu a pochází pravděpodobně od Keltů. Základ názvu tvoří kořen "eis" (bystře proudit, prudce se pohybovat). Stejného původu je řada říčních jmen v Evropě, kde kdysi sídlili Keltové. Jako příklad uvádím jména řek Isar v Bavorsku, či Ijser v Holandsku.

Jizera je nejčistší řekou naší republiky a po nevelkých úpravách je pitnou vodou jak pro Mladou Boleslav, tak i pro Prahu a jiné obce. Byl jsem se několikrát podívat na soutoku Jizery a Labe v Toušeni. To je velice snadné, tam se dostanete v pohodě autem. Je to svým způsobem zajímavé místo, krásné i na pohled. Ale i procházka po okolí soutoku je zajímavá. Už jenom tím, že hned kousek vedle se klene most, který je zavěšený asi 15 m nad Labem na lanech a docela se při chůzi pěkně kýve. Vše je umocněné tím, že mostovka, po které jdete, je průhledná, neboť je tvořená kovovými rošty. Pokud přejdete na druhý břeh, máte možnost si sednout na lavičku, rozjímáte a sledujete poslední část řeky Jizery, jak se na soutoku spojuje s Labem. Tehdy mě napadlo: “Toto je konec Jizery?” Vidím-li zde konec, nebylo by od věci se podívat na její začátek!

A tak se zrodil nápad vypravit se k jejímu prameni. Nezbytná příprava, mapy, knížky, internet. Výsledek mě moc nepotěšil. Zjistil jsem, že Jizera nikdy neměla na pevno určené prameniště a je množství dohadů již od dob Rakousko-Uherska .

Tyto neshody zavinily to, že skoro každá obec, kolem které potůček Jizery teče, tvrdí, že támhle ten pramínek za obcí je skutečný pramen Jizery. Došlo to tak daleko, že polooficiálně byly označeny hned prameny tři. A úplně mě dodělal známý herec pan Munzar, který zatloukl označující kolík ve svém televizním pořadu zase úplně jinde. Cituji doslovně z jeho stránky k TV pořadu : "Najdeme jak pramen Bílé Desné, tak Kamenice a asi poprvé představíme veřejnosti nově a snad definitivně označený pramen Jizery".

Na turistických mapách, a to i na úplně nových, najdete různící se údaje, cituji: "Místo pramenu Jizery není zcela jednoznačně určeno!" Prameniště je označeno různě i na dvou posledních vydáních turistické mapy Jizerské hory a Frýdlantsko. viz zde.

Podle starých i novějších, též družicových map, je viditelné, že řeka proti proudu pokračuje do hor jako hraniční řeka a ztrácí se na svazích nejvyšší jizerské hoře Na Smrku.

Jde se na Smrk. To však nebude tak snadné. Znamená to dojet autem do Nového Města pod Smrkem a odtud vylézt na horu vysokou 1120 m, na opačné straně ji zase slézt dolů, obejít ji po polské hranici a najít pramen. Pak toto celé absolvovat zase zpět.

No co, vyškrábal jsem se na jiné kopečky, no tak si tento dám dvakrát (tedy tam a zpět) a je to. Není mi to tu neznámé, nahoře jsem už byl. Jde se za poznáním a když má cesta cíl, tak takový výšlap člověka jinak baví. Nahoře se odměním výstupem na zbrusu novou rozhlednu.

Méně příjemný je sestup z druhé strany, tady je obávaný a známý tzv. "Nebeský žebřík" . To je pěšinka - kolmice strmě přímo dolů až k úpatí hory na polskou hranici. Ještě více nepříjemné je, že se tudy musí zase zpět. Jiná cesta tudy nevede. Cesta jsou vlastně schody z “kynklajících” se kamenů naskládaných v rozbahněném strmě padajícím terénu. Pravda je, že cestou jsou asi čtyři odpočívadla, kde se dá posedět u dřevěných stolů . Ano, párkrát jsem tohoto zařízení využil a odměnil se zde malým panáčkem alkoholu. Hned se lépe šlape. Něčím se ten řidší vzduch musí upravit, že? :-)

No, konečně jsem na spodní cestě a vyrážím k tušenému prameni. Pomalu se začíná smrákat a já ještě nemám ani půl cesty za sebou. Jako na zavolanou se objevuje lesácký terénní vůz. Zastavuje. Po vysvětlení, co tu vlastně hledám, nastupuji. Za krátkou chvíli zastavujeme na jakési mýtině u cedule naprosto stejné jako ty, co jsem již viděl tolikrát. Na zeleném podkladu je bílý nápis : Pramen Jizery. Hurá, tento musí být ten pravý! Přeci pravý pramen je logicky jedině ten, co je nejvýše. Ostatní jsou jen přítoky a jejich označení jsou jen tendenční pro přilákání turistů do různých rekreačních zařízení. Fotím . Jdu zpátky k autu. Vše musím prodiskutovat s lesním technikem J.Macháčekem. Mimochodem, také rád fotí a jeho webstránky najdete zde. Je místní a zná to tu asi ze všech nejlépe.

Další “čenichovka” zní : "Jo, cedule říká ano, je to tady a je to opravdu poslední a nejvýš umístěná cedule s nápisem Pramen Jizery. Ale všechno je jinak. Pramen je o pár set metrů výše, ale sem je lepší přístup. Tak to označili tady. Chceš-li se tam podívat, tak se musíš prodírat divočinou nahoru. Cesta tam nevede, ale když prolezeš pásy nízkého smrčí, narazíš na mokřinu a podle ní šikmo nahoru. Tam je pramen a velký kámen, na kterém je nápis pramen Jizery i s letopočtem. Hurá!!!! Konečně. Jsem rozhodnutý k prameni za každou cenu vyrazit. Co na tom, že světlo je to tam a sluníčko pomalu zapadá. Matně si pamatuji, že jsem u něho kdysi dávno byl. Pro jistotu se ptám: “Je to tedy skutečně ten pravý?” Kdo se moc ptá, ten se moc dozví, že?

Odpověď byla další studenou sprchou. "No, nechci ti kazit náladu, ale pokud vím, tak tento pramen si kdysi vybrali místní patrioti za svůj proto, aby "naše" Jizera pramenila v Čechách a ne někde za polskou hranicí."

Trpce jsem polknul a vzal na vědomí, že "naše" Jizera pro nás nikde nepramení a že je to tedy jakýsi součet bezejmenných přítoků. Však to už známe, např. Berounka nebo Vydra.

Suše mohu konstatovat pouze tolik. Byl jsem u nejvyššího pramene Jizery u nás v Čechách!

Závěrem - chápu polskou stranu, že ji nezajímá nějaký několika set metrový “čůrek” v nepřístupném a nepřehledném terénu, který mizí za sousední hranicí. Chápu též i naše předky a přikláním se k jejich patriotismu. Tedy i pro mne je pramen Jizery ten, co začíná nejvýše na naší nejvyšší hoře Jizerek - na Smrku.

Zpět jsem se vracel ztemnělým liduprázdným hřebenem a za úplné tmy šťastně dorazil k autu.

     Obrázky       jednotlivě          a              fotopresentace

                      Webové kamery na Jizerských horách

Naučná stezka.cz pojednává o podobném tématu a přejala několik mých fotografijí z tohoto pojednání.

                                                   .-.

Poděkování.

Děkuji zde panu Macháčkovi, lesnímu technikovi, za ochotu, odvoz, a za jeho fotografie od nejvyššího pramene Jizery, které jsem tu uveřejnil. Po dohodě mi je poslal emailem. Moje jsou pro nedostatek světla pro publikování nevhodné.