Jdi na obsah Jdi na menu
 


České Švýcarsko - Děčínsko a okolí.

6. 2. 2007

České Švýcarsko.

Tuzemskou dovolenou v roce 2005 jsem příjemně strávil v Hřensku a jeho přilehlém okolí. Vzniklo to díky vzpomínce na jeden dávný školní výlet. Tenkrát jako malý žáček jsem navštívil Pravčickou bránu a matně jsem si vybavil i na nějakou projížďku na loďce. No prostě jsem zatoužil se vydat proti ose času a oživit si vybledlou vzpomínku. Ubytoval jsem se.... v nedaleké obci Srbská Kamenice, v Intercampu Ferdinand, v chatce. Odtud jsem vyrážel na tůry.

První vedla na Pravčickou bránu. Pěkný výšlap krásnou přírodou byl zakončen impozantním pohledem na největší přírodní bránu v Evropě, 21m výška v oblouku. Pamatuji si, že tenkrát jsme chodili po její vrcholu jako po mostě. Dnes na vrchol již nepouští, prý se příliš sešlapával – odíral pískovcový povrch. Dnes vám za 50 Kč, umožní vylézt po betonových schodech na protější skálu a z vrchu se na ten zvláštní výtvor přírody podívat. Je to sice dost velké převýšení a zdolávání hodně schodů ale ten pohled je nádherný! I výhled do krajiny je okouzlující. Obrázky najdete zde. Presentace zde.

Další den jsem si naplánoval vypátrat a oživit si, jak to bylo s těmi loďkami. Do údolíčka divoké říčky  Kamenice  jsem se dostal po zaparkování před hranicí městečka Hřenska. Parkoviště (horní), které jsem cestou minul je zdánlivě výhodnější. Ale bere si minimálně 30 Kč a každou další 10Kč. Dolní je za 50 Kč na celý den. Obě jsou hlídaná pouze do18 hod.

Po seběhnutí kolem několika hotýlků, před jedním se točí velké vodní mlýnské kolo, se dostanete přímo ke vstupu do přírodní rezervace. Vnoříte se do úplně jiného světa. Obklopí vás skoro panenská příroda a ticho ruší jen peřeje a drobné vodopády říčky. Občas z vody vyskočí pstruh. Některé ryby jsou svými mírami přímo trofejními kousky. Dojdete různými průlezy a tunely až k jezu kde vás naloží na lodičku. Za poutavého vyprávění okořeněného různými vtípky, se proplouvá mezi vysokými skalami, kolem umělého vodopádu  až do druhého přístavu. Možnost občerstvení. Prochází se dále různými tunely a průsmyky podle říčky proti proudu a ž k mostu, po kterém řeku přejdete na druhou stranu. Pak přijde klikaté nekonečné schodiště mířící kdesi někam přímo nad hlavu. Prý 700 schodů! No, nevím... Co ale vím je to, že je schodiště vtipně zakončeno terasou hospůdky. Nikdo neodolá, taky do mne dvě pivka spadly. Lépe se pak vykračuje na další cestu. Prochází se již zmiňovaným horním parkovištěm, kde je možnost nastoupit na místní autobus, který vás doveze na dolní parkoviště. Volím lehkou lesní vyhlídkovou trasu klesající zvolna k Hřensku. Asi 8 km a pak hurá do kempu.Foto  z tůry zde. Presentace zde.

Další den jsem věnoval Hřensku a jeho okolí. Jediné co mě zklamalo, byl inzerovaný větrný mlýn. Nejen, že nemá žádné lopatky, ale není ani přístupný. Je to privátní ubytovna. Co ale mě nadchlo, je vyhlídka Labská stráň - Belveder. Úžasné. Ve výhledu máte dlouhou říční zatáčku lemovanou vysokými labskými pískovcovými skalami a zalesněnými stráněmi. Tímto hlubokým průsmykem se protahují nejen auta, vlaky, ale i dlouhé říční remorkéry. Je to zajímavé se na vše dívat z výšky. Pohled mi silně připomínal železniční modelářské plato.

Poslední den. Do Děčína je to odtud kousek. Plán cesty byl jasný. Děčín, Pastýřská stěna se svým krásným zámečkem a na nedalekou rozhlednu na Děčínském Sněžníku. Rozhledna svými tvary připomíná šachovou věžku a je přístupná za symbolické vstupné 10 Kč. Rozhledna je postavena na naší největší stolové hoře. Tato hora je kolem roubena zvláštními skalami z černého pískovce a nahoře je zalesněna modřínovými a březovými háji. Fotografie jsou zde. Tímto romantickým výletem jsem pěknou a vydařenou dovču zakončil. Na rozloučenou,  dobové fotografie navštívených míst.