Když je národu ouvej - máme Blanické rytíře.
Vláda je na nic, a když je národu ouvej - máme Blanické rytíře.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Už tenkrát, podobně jako dnes, se rozdováděli naši politici tak, že místo aby rozumně vládli, prováděli své nesmyslné tanečky. Asi zapomněli, proč jsme je volili a že to není jen o jejich penězích a ješitnosti. Jako správný vlastenec jsem se rozhodl o tom informovat Blanické rytíře, že by jako už byl čas, to prorostlé konečně řešit …..
Blaník je dost z ruky a tak jsem se na parkoviště pod horu dostal až v podvečer. Nahoru jsem si to chtěl zkrátit a vydal se přímo do skal. Nevím, zda je tudy cesta kratší, ale náročná je dost. Jen samé kamení a polámané větve a soumrak zde vypadá dost dramaticky.
Nikdy na vrchu jsem před tím nebyl. Je tam rozhledna postavená dle vzoru husitské hlásky. Byla už zavřená a zrovna tak i kiosek, který je v přízemí. Pomalu se už stmívalo. Tak sem si vše jen obešel a přečetl vývěsky. V nastávajícím šeru až mýticky na mne zapůsobila z boku zabudovaná prostá kazatelna. Kryté místo s obyčejným kamenným stolcem s vytesaným křížem. A přesto, že tu nebylo ani živáčka, v tom stolci byla zapálená svíčka. Plápolavě a sporadicky poblikávala šerem. Snažil jsem se zde pořídit pár obrázků, ale kvalita odpovídá světelným podmínkám.
Pak jsem vzal klacek a bušil do okolních skal. A výsledek? Rytíři nás mají na háku! Prostě nic. To nechápu, vždyť to do nás ve školách tolik hustili!!!
Sešel jsem tmou dolů a u cesty jsem narazil na zabetonovanou pamětní desku. Tam jsem teprve vše pochopil. I rytíři jsou zmanipulovaní. Těm už taky dávno vládnou naši politici, tak proč jsem tam nahoru vůbec lezl, ach jo!
Pár fotek z cesty na Blaník
