O jednom pěkném letadélku a mém advendtu v nebi.
O jednom moc pěkném letadélku a neb, jak jsem trávil první adventní svátek na nebi.
Dny se krátí, jsou šedivější a šedivější, člověk jde za tmy do práce a za tmy se z práce vrací. Začíná to být, takový únavný kolotoč. Do toho se ještě každoročně přidává šturm v práci na konci roku a stres z blížících se vánoc. Samozřejmě nejsou ještě žádné dárky nakoupené, ale co je horší, ani vymyšlené. Chtělo by to vypřáhnout, zastavit se a trochu se zabavit něčím jiným, co by člověka přivedlo k jinému myšlení.
Ale spousta problémů se většinou řeší sama! Kamarád mě volá, nechceš si trochu zalítat? Budu na letišti Točná předvádět letadlo Dynamic. Bude to předvádění vleku větroně a samostatného létání. Tak takováhle nabídka se neodmítá. Kapka adrenalinu do žil nemůže nic zkazit a docela příjemně vytrhne člověka z podzimní letargie.
Bohužel, zadání letiště Točná, moje GPS ignoruje. Ale souřadnice, získané z internetu zhltne jako malinu. Vyrážím na D 10. Strohý povel ohlásí: po 73 km odbočit z dálnice vpravo. Jo trefila se, jsou to Komořany a po několika, pro mne ne zcela logických kudrlinkách v místních jednosměrkách, jsem se objevil na úzonké asfaltce v lese. Hurá, funguje to! Po několika serpentinách, vyjíždím nahoře na kopci před letištní plochou. Tak tady bych to asi nehledal. Po zaparkování hodím foťák přes rameno a vycházím na letištní plochu s mobilem u ucha. Po chvilce ke mně přijíždí letištní služební auto a z otevřených dveří na mne jukne dívka v čepici. Vy jste ten “šedivej fousatej Franta” co sem jde fotit? Pobaveně se rozhlížím okolo, jsem tu sice na ploše sám, ale co kdyby, že jo? Ale kde že, podobný zjev nikde.
Přijíždíme na opačnou stranu plochy, než jsou letištní budovy. Kamarád Milan mne přivítal a než jsem se stačil rozhlédnout, zavelel, nasedej půjdeš nahoru! Od této chvilky šlo vše ráz naráz a než jsem si všechny události trochu stačil porovnat v hlavě, vznášel jsem se nad zbraslavským zámkem. Viditelnost mizerná, i zde vysoko nad zemí je stejné podzimní šedo. Pocit z letu je ale úžasný. Dole se hemží malinká autíčka, náměstí dole vypadá jako dětská stavebnice, stavební stroje, které nedaleko budují dálnici, bych hravě poskládal do krabičky od zápalek. O kus dál je zase vidět v lesích na kopci keltské archeologické naleziště a za chvilku se pod kopci podle silničky rozsvítí hladina řeky Vltavy. Buší mě srdíčko a po dlouhé době si to opět prožívám. Jo, jo, jo!!!, tak tohle jsem opravdu potřeboval, je to zase úplně něco jiného, povznášejícího a neuvěřitelně osvobozujícího od všech “pozemských starostí” a to doslova a do písmene. Nic ale netrvá věčně, trochu strachu a najednou to při přistávání zadrncalo a už slézám po křídle na přistávací plochu. Opět fotím, tentokrát jde nahoru Milan sám , se závěsem větroně na laně. Celá akce je vlastně obchodní předvádění možností sportovního letadla jménem Dynamic. Je to moc zajímavé éro. V každém křídle je 32 litrová nádrž. Spotřeba bezinu je velice nízká, 13 litrů na 1 hod. Letadlo létá 200 km za hod. Když si uvědomíte, jak se vzdálenosti vzdušnou čárou zkracují, byl by to, teoreticky, docela zajímavý způsob dopravy. Ještě se nějakou chvíli se snažím tvořit snímky, které mne nutí , pro nepříznivé světelné podmínky, trochu zatápat v podvědomí, kde co a jak nastavit, a pak všichni končíme na obědě v letištní restauraci. Gulášek s tuplovaným knedlíkem to všechno jistí! Pak si odborníci vysvětlují věci, které jdou svojí odborností mimo mě, hurá zase na plochu. Něco dizkuze a pak pár zalomených palců vzhůru. Loučíme se, Milan odlétá a je po všem. Najednou zase sedím ve svém autíčku , upaluji směr Boleslav a z GPS se opět ozývá: po 73 km odbočte vpravo! Jo, byl to zase jeden príma den . Milane moc velký dík!
Pár foto z celé akce na Rajčeti .cz
