Saské Švýcarsko
Saské Švýcarsko.
Půlkilometrový kamenný žebřík - vzhůru do Saských skal.
Už jste si někdy vylezli na žebřík, který vede vzhůru půl kilometru. Tak pojďte se mnou do skal Saského Švýcarska. Ale bacha na to! Již dole upozorňují tabule (i v češtině), že to není pro netrénované turisty natož důchodce, že je výstup obzvlášť náročný!!! Kdo se u nás proběhl Českým Švýcarskem, třeba na Pravčickou bránu a zdálo se mu to obtížné, ten ať na Sasko určitě zapomene i když se nachází jen 15 km od našeho Hřenska za hranicemi.
Pro takové je dole připravený modrý mikrobus, který vás doveze 25km serpentinami do horního hotelového centra. Přijdete ovšem o slušný obnos Eur, ale hlavně o spousty neskutečně nádherných scenerií a výhledů z ptačí perspektivy. O nic jsem nechtěl přijít a tak jsem přestal s počítáním svých roků v důchodu, ceny, natož výškový rozdíl.
Výlet jsem uskutečnil na podzim předloňského roku. Technická poznámka. Zaparkujte zkraje obce před kolejemi a ten kousek sejděte k přívozu. Dost ušetříte. Zaplatíte pouze parkovné 1Eu a přívoz 1,2Eu. Centrální parkoviště je dražší!
Projdete parčíkem, kde si můžete chvilku sednout u sochy námořníka s harmonikou. Ukrytý senzor v soše spustí příjemné námořnické písničky. Je to fakt romantické, zvláště když se unavení vracíte a mírně se šeří, ani se vám nebude chtít zvedat.
Na druhou stranu řeky, vás převeze přívoz, který jezdí bez jakéhokoliv pohonu. Je to jakési kyvadlo, které je unášené jen proudem vody na tu stranu, na kterou natočí kapitán kormidlo. Mimochodem zrovna chyběly v Labi 3m vody, ale jezdil tu i malý výletní parník.
Na druhém břehu se prochází malým lázeňským městečkem Kurort Rathen, až k již zmíněnému modrému mikrobusu. Odtud již není vidět ten velikánský výškový rozdíl a tak se lehčeji zapuzují zbabělé myšlenky na odvoz. Zahnete vlevo, na konci městečka míjíte malou hospůdku u rybníčku, který je plný pstruhů. Host, který chce k jídlu rybičku, dostane prut a musí si ji chytit, stylové, že?
Hned za rybníčkem začínají schody do skal. Nejdřív drnové, potom dřevěné z kulatiny, pak betonové, pak vysekané ve skále a nakonec kovové průhledné žebříky. Čas raději počítejte v hodinách, několikrát jsem si tu vzpomenul – že ty Eura zase tak drahé nejsou a ten mikrobus byl docela hezké autíčko. Jenže když jsem se začal konečně dostávat na vyhlídky a na různé, i když průhledné kovové mosty z vrcholu na vrchol skal, zapomenete na veškerou námahu. No sice vám trochu trne, ale věřte je to úžasná nádhera, která vám vrátí všechny síly zpět. Už nevadí, že to je ještě něco přes hodinku nahoru, už se jen tiše kocháte a fotíte a fotíte. Těsně před vrcholem výstupu se před vámi objeví skutečný zázrak. Skalní most Bastei. Opravdový úžasný kamenný most, který se klene mezi vrcholkami skal a který zde byl postaven jen a jen pro turisty. Je to fascinující a neskutečně krásné. No a pak ještě chvilku vzhůru, kde přijdete k mini hotelovému horskému kompletu a pak ještě chvilku výše a jste na samém vrcholu celého masivu. Nádherný výhled, opravdu jak z letadla. Spokojenost, cíl byl dosažen. Dolu to bohužel jinak nejde než tou samou cestou, ale pokud zase míjíte ty samé vyhlídky, je to stále fajn. Horší to je, když se dostáváte pak níže do zářezů potemnělých skal. Světla ubývá, není už nic ke koukání, moc to neutíká a dolu se jde mnohem hůř. Pak posezení u hrajícího námořníka na stmívajícím se nábřeží, se stává příjemným balzámem na utrpěná bebíčka náročného, ale překrásného dne. My cestovatelé, turisti a fotografové jsme asi fakt blázni. No jo, ale když on ten náš svět je tak úžasně krááááásnej !!!! Foto z výletu
Nedaleko odtud je Konikstejn a ten též stojí za návštěvu
