Jak jsem objevoval Ameriku.
29. 9. 2009
Jak jsem objevoval Ameriku.
Právě říkali v rádiu, že končí léto. Prý je dnes pravděpodobně poslední hezký den v tomto roce, tak honem kam?
Celou dobu jsem si sliboval, že pojedu do Ameriky. Ale ne do té obyčejné za oceánem, :-))) , ale to té naší pěkné v Českém krasu. Do velmi opěvovaného,chváleného i proklínaného, vápencového lomu do Velké Ameriky.
Jeto kousek od Karlštejnu, ale zdejší kraj je velmi členitý. Bohužel je taky velmi špatně značený. Někde se mě zatoulala navigace Gps. No tak co? Vyrazím bez ní, na Karlštejn přeci hravě trefím. No nevěřili by jste kolik se nás tam zmateně motalo a kolikrát se mě dostalo odpovědi, nevím , já nejsem odtud a nebo taky to nemohu nalézt.
Konečně! Dorazil jsem do místa kde na úzké silničce stála auta v nekonečných řadách. Z malého přilehlého parkoviště zrovna vyjelo auto. Tak tomu se říká klika. Místo jsem našel a obsadil. Je to tu jakýsi shluk křovisek uprostřed polí ale lidí tu je nepočítaně.
Vnořuji se do křoví, je tu nějaká umělá vyhlídka. Zde konečně čtu nějakou ceduli, kde se v textu dočítám o lomu Malá a Velká Amerika. Když jsem se prodral mezi lidmi, první pohled mne docela zklamal. Jakási velikánská díra, dole ve velké dálce jezírko, ale na fotografování nic moc. Celý kaňon je zamlžený a ještě do toho tvrdé protisvětlo.
Co teď? Volím opačný směr okruhu prohlídky, tak abych dostal slunce do zad. Asi po dvousetmetrovém poklusu jsem sluneční paprsky dostal do žádaného směru. Opouštím vyšlapanou trasu a prolézám křoví. Dostávám se na jiné pěšinky, asi méně legální, ale určitě tu nejsem jediný. Přistupuji k hraně lomu a nyní se mě odevírá lom v plné kráse a suprově nasvícen. Nádhera, nádhera, nádhera!!! Chvilku jen tak stojím a užívám si to náhlé opojení. Dole ve veliké hloubce je smaragdové ale průhledné jezero a na něm plave několik nudistů. Na protějším břehu je nějaká skupina mladých lidí. Prý se do kaňonu nesmí a bylo by to moc drahé, kdyby vás chytli. Jistě jsou si vědomi, že na ně míří stovky fotoaparátů a nic jim to nevadí. No vida, ale přiznávám, že ani já se nepohybuji na vyhrazené cestě.
Obejít kaňon obnáší chůzi asi dva a půl kilometru. Rozhodl jsem se jej obejít touto neoficiální cestou a zjistil jsem úžasnou věc. Slunko se rozhodlo jít se mnou. A tak celou cestu mám nádherně nasvíceno a odevírají se mě ty nejkrásnější výhledy. Na fotografování mám klid a pohodu a zde plně využívám bohaté možnosti svého ultrazoomu. Občas potkám nějakého kolegu fotografa ale jinak klídek. Cesta je sice mnohem náročnější než ta upravená, ale to co nabízí určitě stojí za tu námahu. Dostávám se na protilehlou stranu kaňonu a světe div se, slunko se mnou stále kamarádí. Mám jej stále v zádech. Ano zvolil jsem tu nejsprávnější taktiku.
Oficiální cesta nabízí asi sedm upravených vyhlídek. Na mojí trase se jen občas stálá vyhlídka zakryje. Pravda, s dítětem, na kole nebo v davu by to tudy nešlo ani náhodou! Tak ještě poslední rozloučení pohledem na zdejší krásu a hurá domů. Bylo to kouzelné odpoledne.
Ještě jednou, jen pro informaci odvážnějším fotografům, ale pouze na vlastní nebezpečí! Z parkoviště jsem se vydal vlevo a asi po 150 m jsem podlezl ochranné lano na první málo znatelné pěšině zamířil do křoví. V žádném případě bych tuto cestu nevolil v době dešťů či jinak kluzkém období!!!
Obrázky z kaňonu Velká Amerika jsou opět na Rajčeti.cz
Právě říkali v rádiu, že končí léto. Prý je dnes pravděpodobně poslední hezký den v tomto roce, tak honem kam?
Celou dobu jsem si sliboval, že pojedu do Ameriky. Ale ne do té obyčejné za oceánem, :-))) , ale to té naší pěkné v Českém krasu. Do velmi opěvovaného,chváleného i proklínaného, vápencového lomu do Velké Ameriky.
Jeto kousek od Karlštejnu, ale zdejší kraj je velmi členitý. Bohužel je taky velmi špatně značený. Někde se mě zatoulala navigace Gps. No tak co? Vyrazím bez ní, na Karlštejn přeci hravě trefím. No nevěřili by jste kolik se nás tam zmateně motalo a kolikrát se mě dostalo odpovědi, nevím , já nejsem odtud a nebo taky to nemohu nalézt.
Konečně! Dorazil jsem do místa kde na úzké silničce stála auta v nekonečných řadách. Z malého přilehlého parkoviště zrovna vyjelo auto. Tak tomu se říká klika. Místo jsem našel a obsadil. Je to tu jakýsi shluk křovisek uprostřed polí ale lidí tu je nepočítaně.
Vnořuji se do křoví, je tu nějaká umělá vyhlídka. Zde konečně čtu nějakou ceduli, kde se v textu dočítám o lomu Malá a Velká Amerika. Když jsem se prodral mezi lidmi, první pohled mne docela zklamal. Jakási velikánská díra, dole ve velké dálce jezírko, ale na fotografování nic moc. Celý kaňon je zamlžený a ještě do toho tvrdé protisvětlo.
Co teď? Volím opačný směr okruhu prohlídky, tak abych dostal slunce do zad. Asi po dvousetmetrovém poklusu jsem sluneční paprsky dostal do žádaného směru. Opouštím vyšlapanou trasu a prolézám křoví. Dostávám se na jiné pěšinky, asi méně legální, ale určitě tu nejsem jediný. Přistupuji k hraně lomu a nyní se mě odevírá lom v plné kráse a suprově nasvícen. Nádhera, nádhera, nádhera!!! Chvilku jen tak stojím a užívám si to náhlé opojení. Dole ve veliké hloubce je smaragdové ale průhledné jezero a na něm plave několik nudistů. Na protějším břehu je nějaká skupina mladých lidí. Prý se do kaňonu nesmí a bylo by to moc drahé, kdyby vás chytli. Jistě jsou si vědomi, že na ně míří stovky fotoaparátů a nic jim to nevadí. No vida, ale přiznávám, že ani já se nepohybuji na vyhrazené cestě.
Obejít kaňon obnáší chůzi asi dva a půl kilometru. Rozhodl jsem se jej obejít touto neoficiální cestou a zjistil jsem úžasnou věc. Slunko se rozhodlo jít se mnou. A tak celou cestu mám nádherně nasvíceno a odevírají se mě ty nejkrásnější výhledy. Na fotografování mám klid a pohodu a zde plně využívám bohaté možnosti svého ultrazoomu. Občas potkám nějakého kolegu fotografa ale jinak klídek. Cesta je sice mnohem náročnější než ta upravená, ale to co nabízí určitě stojí za tu námahu. Dostávám se na protilehlou stranu kaňonu a světe div se, slunko se mnou stále kamarádí. Mám jej stále v zádech. Ano zvolil jsem tu nejsprávnější taktiku.
Oficiální cesta nabízí asi sedm upravených vyhlídek. Na mojí trase se jen občas stálá vyhlídka zakryje. Pravda, s dítětem, na kole nebo v davu by to tudy nešlo ani náhodou! Tak ještě poslední rozloučení pohledem na zdejší krásu a hurá domů. Bylo to kouzelné odpoledne.
Ještě jednou, jen pro informaci odvážnějším fotografům, ale pouze na vlastní nebezpečí! Z parkoviště jsem se vydal vlevo a asi po 150 m jsem podlezl ochranné lano na první málo znatelné pěšině zamířil do křoví. V žádném případě bych tuto cestu nevolil v době dešťů či jinak kluzkém období!!!
Obrázky z kaňonu Velká Amerika jsou opět na Rajčeti.cz
